7. a 8.10.2006 - kokořínský důl

 mapa        podélňáky        fotoalbum (sobota a neděle)

             Zpracování tohoto výletu přichází po dvou letech, a tak jsou mé paměti již děravé, ale kolegové Standa a Miloš mi případně pomůžou po přečtení těchto stránek. V sobotu jsme jeli ve třech - Standu a Miloše znáte z jiných stránek a společné foto stejně není.
            Návrh projet se v kokořínském dole pojal, jak bývá zvykem, opět Standa a Milošek se rád zúčastňuje akcí, které jsou v jeho blízkosti a aby nemusel makat na baráčku, tak s námi vyrazil na kolo. Standa už to dnes také nemá tak jednoduché, ale tehdy bylo ježdění ve firmě a tmelení v plenkách a doma mu to bez mrknutí oka také prošlo, no a já jsem v té době ještě neměl Elišku, takže to bylo také jednoduché.

            V tehdejší době jezdil Miloš ještě ryze v bavlněném oblečení a ve chvílích, kdy my se Standou jsme na sebe navlékli skoro co se dalo, tak Milošek spokojeně jel v bavlněném tričku s krátkým rukávem. Mikinu si oblékal pouze na sjezd (někdy ani to ne) a když poprchávalo. Naprosto si pochvaloval jak se mu ten výlet líbí a nám se Standou z něj byla zima ... Dnes má již funkční prádlo, ale stále nedá dopustit na klasickou bavlnu a funkční prádlo si nechává asi na horší časy.

            Každopádně jsme si dali v sobotu spicha v Lhotce u Mělníka u trati a vyrazili poté co jsem Standovi obratným chvatem skoro oddělil ventilek od zbytku duše při jejím dofukování a následné její výměně. Do Vysoké to byl kousek do kopce, ale Standa to jel jako kdyby to byla rovina a my s Milošem se z povzdálí bavili (jak o Standovi, tak i o jiném). Pak jsme si ten kopec na druhé straně zase sjeli do Želíz. Tam nás Standa přemluvil k výšlapu na Čertovy hlavy a Klácelku - reliéfy a jeskyně od Václava Levého z let 1844-45. Na hlavy šli nejdřív Standa s Milošem (ten i s kolem) a já si mezitím dole fotil nějaké kytičky (měl jsem čerstvě fotoaparát se supermakrem). Trocha terénní vložky a pak po hlavní do Tupadel a opět nahoru do Vidimi (Standovi to přestávalo trochu chutnat, Miloš je nezničitelný a já byl rozjetý ze Slovinska, takže jsem tentokrát tolik neremcal). Ve Vidimi jsme chvíli čekali než přestane pršet v autobusové zastávce a pak se stejně za drobného deště vydali dolů ke Starému zámku - takové dílčí náznaky jakési lidské činnosti - pár pískovcových bloků na některých místech částečně opracovaných (schody, možná jakási místnost a relikt studny). Pak jsme k velkému překvapení jeli opět do kopce a dojeli až do Střezivojic, kde kupodivu byla otevřená občerstvovací chajda - Miloš, a nejenom on, zářil blahem. Kolegy jsem upozorňoval, že každý skopec bývá po zásluze potrestán, a tak cesta na Houska byla příjemná až na to poněkud prudší stoupání přímo k odbočce k hradu (Miloš jel přímější variantu, na kterou jsem si netroufl ani já, a to ani před lety). Standa něco mumlal, že je u konce sil a nechal se ve zbědovaném stavu i vyfotit. Na Housce proběhl nákup - z mé strany něco pro mojí polovičku, Miloš něco o horolezení a Standa doplní mou děravou hlavu ... Každopádně na prohlídku se nešlo a pokračovali jsme dál po turistické značce, která se ztratila neznámo kam, a tak jsem dole v domnění, že jsme již na silnici z Nosálova do Vojtěchova dali jeden kopec do Příboh navíc (kdy se sem zase podívám ... ). Pak jsme tedy už pokračovali pořád dolů do Vojtěchova. Tam místní rybář předvedl bravurní práci na malém voru s bidlem kvůli jednomu splávku (či jak se tomu říká). Milošek to po podívané asi pro deset lidí a s koncem po americku - potleskem trochu natáhl a hnal nás ke Lhotě. Bylo mu to málo, a tak jsme se jeli ještě podívat na skalní byt, pod kterým Miloš pořádně osedlal oře a vydal se po vlastní ose už skoro za tmy k domovu. My se Standou v klídku do INSETu na byt (do hospůdky).

            V neděli jsme zůstali osamoceni a bez Miloše se vydali pod Kokořín, kde jsme na nehlídaném parkovišti a tudíž zadarmo zaparkovali a hned, aniž bychom se v podstatě zahřáli, vyjeli nahoru do kopce do vsi Kokořín. Tady už jsem byl i před tím, takže nic k focení. Kopec jsme si opět fofrem sjeli, abychom dole uhnuli doprava a po cestičce v údolí mezi stromy jeli pod Dobřeň - konec byl už celkem zajímavý kopec. Přes již známé Střezivojice na vrch Nedvězí (458 m n. m.), kde jsme moc dlouho nepobyli a pořádné panorama jsem také nepořídil - snad někdy příště. Záživný sjezd po žluté turistické značce do Osinalic a dolů pod Vidim. Potom již po známe trase nahoru, ale tentokrát v Dobřeni doprava a se zastaveníčkem v Jestřebnici na jídle zase celkem zajímavým údolím s přejezdem místního potoka řečištěm do Vojtěchova (rybáře jsme tentokrát neviděli). Do Nosálova vedla cesta překvapivě zase do kopce, tam jsem si vyfotili něco z okolí - já na zoom Bezděz a Standa Vrátenskou horu. Standa mě pak chvíli vláčel za sebou do Mšena s mezipřistáním v Lobči u zámku. Do Hradska, vyhlídku na Kokořín a pak nazpátek k modré turistické a přes rokli Apatyka k autu. Odvoz Standy pěkně domů.

            Po skoro dvou letech to dát do elektronické podoby - ještěže jsme si některé věci nakreslili na papír celkem záhy. Dali jsme si oba dny necelých 60 km a oba dny nastoupali cca 1000 m, počasí bylo také fajn, takže další výlety následovaly (Miloš ale najel v sobotu cca 110 km). Tentokrát místa v mapě s fotografiemi propojovat nebudu a stejně tak odkazy v textu - takto to musí stačit.